Bylo nebylo... Ale ono to bylo, ne že ne! Zkrátka a dobře, v dávných časech, tak dávných, že mi dnes připadají jako pouhý sen, jsem se hrdě pokládal za spisovatele fantasy: slavil jsem úspěchy v žánrových literárních soutěžích a publikoval jsem povídky ve sbornících a časopisech. Leč život se zatočil, zavířil, zakolotal a přinesl mi práci, děti a všemožné povinnosti, zatímco veškeré spisovatelské ambice vzala voda. Když o tom tak přemýšlím, za posledních deset roků jsem nenapsal nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo beletrii... a když o tom tak přemýšlím ještě víc, zjišťuji, že mě to vlastně mrzí, docela dost mě to mrzí. A snad i proto, že tajně doufám, že se ke mně múza třeba zase navrátí, rozhodl jsem se jít svému štěstíčku naproti a vystavit na webu svou někdejší tvorbu. Časem možná přidám i možnost stahování povídek ve formátech RTF a MOBI, ale prozatím zřejmě zůstane jen u této čistě internetové verze. Čtěte tedy... a budete-li chtít, můžete mé povídky hodnotit například na Legii, některé i na Databázi knih. Co ještě dodat - snad jen, že všechny tyto příběhy jsou přinejmenším deset let staré. Takto jsem psával kdysi, dnes je ze mě úplně, úplně jiný člověk :-) Až / jestli / pokud vůbec začnu znovu psát, bude to už něco naprosto odlišného.
Povídky o Vittorovi a světech Soutoku
Neohrožený Lovec Vittor z Charónu a jeho hadí meč, schopný otevírat Průchody mezi světy... Drsňák, hláškař a frajírek, ale v podstatě osoba se srdcem na pravém místě... (A nyní bych rád pozdravil všechny silné muže s traumaty z dětství, ano, Lucasi, tebe myslím, no a tebe taky, Christiane, ty jeden uličníku!) No, faktem je, že o takovém hrdinovi bych už dnes asi psát nechtěl, ale na druhou stranu se mi moc líbí prostředí, které jsem pro něho tenkrát vytvořil - podivné město Soutok, křižovatku světů, semeniště magie, bohů a těch nejroztodivnějších bytostí. Zrovna sem bych se možná rád ještě někdy vrátil... Ale nejspíš v doprovodu nějaké jiné postavy.
- Lovci (2003) - Vittor (spolu s Lovkyní Karou) prochází Peklem, potýká se s démony a snaží se získat jistou... svatou relikvii. Nic, co by snad otřáslo literaturou, ale je to svižné a akční a i po letech se mi to celkem dobře četlo. Povídka v roce 2004 skončila třetí v Ceně Karla Čapka, načež vyšla ve sborníku Mlok 2004 (a pak ještě jednou v časopise Pevnost 3/2007).
- Soutok (2003) - Vittor se, poněkud zdráhavě, rozhodně pomoci příteli v nouzi, což ho ve finále dostane do konfliktu s představitelkou jednoho z nejvlivnějších soutockých náboženství... Povídka v roce 2004 skončila na 2.-3. místě v literární soutěži O nejlepší fantasy (díky čemuž jsem byl pasován na „rytíře Řádu fantasy“). Tato soutěž nemá žádný svůj vlastní sborník, a tak příběh nebyl nikde publikován. V současnosti existuje jistá šance, že se objeví v časopise Pevnost; prozatím ho tedy na těchto stránkách neuveřejním.
- Černota (2004) - Vittor se vydává do Továrny světů na kraji Soutoku, kde Stvořitelé budují celé nové světy pro bohy (a jiné mocné bytosti, které jsou natolik bohaté, aby si to mohly dovolit), a střetává se zde se svým starým nepřítelem. Povídka dosud nikde nevyšla. Na těchto stránkách ji prozatím neuveřejním; třeba pro ni ještě - po náležitých úpravách - najdu nejaké to „papírové“ uplatnění...
- Cesty bohů (2004) - Původním názvem „Hon“; Vittor se zaplétá do hry soutockých bohů, kterou obyčejný smrtelník nemá šanci vyhrát. Povídka v roce 2007 skončila čtvrtá v Ceně Karla Čapka, načež vyšla ve sborníku Mlok 2007.
- Osud (2005) - Vittor se zase zaplétá do záležitosti, po které mu nic není, a přitom zjišťuje, že před vlastním osudem není úniku... Měl to být „prequel“ ke dvěma povídkám, které by Vittorovy příběhy definitivně uzavřely, ale ty nakonec nikdy nebyly dopsány. „Osud“ vyšel v časopise Pevnost 8/2012.
Povídky o čaroději Rainaldovi
Čaroděj Rainald je sympatický ňouma (OK, možná, že ne až takový ňouma) a introvert, který je plný pochyb a vlastně pořádně neví co se životem, ale nakonec v sobě vždycky najde sílu se rozhodout správně, udělat dobrou věc. Vlastně jsem pro něho nikdy neplánoval žádnou povídkovou sérii - jednoduše si do třech mých příběhů vkráčel a nenechal se vyhodit... Ale svým způsobem (byť vlastně nechtěně) je to i dnes má oblíbená postava.
- Spoušť (2000) - dosti slabá povídka, navíc příšerně poplatná hře Dračí doupě; je na ní však zajímavé, že obsahuje spoustu postav a motivů, které se vyskytují v dalších mých povídkách, dokončených i nedopsaných. No a především se zde vyskytuje čaroděj Rainald, který přežije, aby se znovu vynořil v dalších dvou (již o dost povedenějších) příbězích. Spoušť skončila na 9. místě v literární soutěži O železnou rukavici lorda Trollslayera 2001 a vyšla v antologii Drakobijci 3.
- Dravčí poupě (2000) - čaroděj Rainald zarputile pátrá po mocném artefaktu, ale přitom nevidí to, co má přímo pod nosem... Povídce možná škodí moje mladická spisovatelská neobratnost, ale má náboj a já osobně ji mám opravdu hodně rád. V roce 2002 skončila čtvrtá v soutěži Cena Karla Čapka (získal jsem za ni tehdy ocenění Skokan roku pro nadějného nováčka), a následně vyšla ve sborníku Mlok 2002 (a pak ještě jednou v časopise Pevnost 2/2004).
- Mrtvý les (2004) - Rainald se rozhodl pověsit pochybné řemeslo dobrodruha na hřebík a začít se konečně živit poctivě. Když však jeho přátelé během výpravy do vzdálených krajů beze stopy zmizí, neváhá a vyrazí je hledat... Jo, tuhle mám taky hodně rád. Možná, že jsem tak docela neukočíroval závěr (a není divu, však jsem taky dlouho netušil, jak by to vlastně mělo skončit), ale za tu atmosféru a některé dialogy se teda musím srdečně poplácat po rameni... Povídka vyšla ve sborníku Kostky jsou vrženy.
Historické fantasy povídky
- Tygří oko (2002) - První polovina 13. století, Střední Asie: Chórezmská říše se hroutí pod náporem Mongolů a mladý válečník si na cestě za unesenou láskou nachází neobvyklého společníka. V roce 2002 skončila povídka druhá v soutěži Cena Karla Čapka (byl to můj historicky největší úspěch v této soutěži), a následně vyšla ve sborníku Mlok 2003 (a pak ještě jednou v časopise Pevnost 3/2006).
- Starší svět (2003) - Začátek 16. století, severní Afrika: španělský šlechtic (a osvobozený galejník) hledá cestu do tajemného Staršího světa. Povídku jsem nikdy nepovažoval za obzvlášť povedenou; přesto skončila na 6. místě v literární souteží O železnou rukavici lorda Trollslayera 2003 a vyšla v antologii Drakobijci 5.
- Mořská krev (2004) - Opět 16. století, Střední Amerika: španělští conquistadoři během jedné ze svých dobyvačných výprav narážejí na podivné město s ještě podivnějšími obyvateli. Povídka skončila na 2. místě v literární souteží O železnou rukavici lorda Trollslayera 2004 (byl to můj historicky největší úspěch v této soutěži) a vyšla v antologii Drakobijci 6.
- Oheň a krev (2004) - 12. století, blízkovýchodní pustina v období křížáckých výprav: rytíř Gautier se musí na útěku před pronásledovateli uchýlit do ruin prastarého města, kde ovšem (jak už to tak v ruinách prastarých měst bývá) číhá prastaré zlo. Povídku, kterou jsem zamýšlel coby úvod rozsáhlejší série (nakonec zůstalo pouze u plánů), jsem napsal speciálně pro časopis Pevnost, vyšla v čísle 10/2004.
- Černý led (2004) - kdysi kdesi v pravěku: dvojice putujících lovců (oba dva s mimořádnými schopnostmi) se musí postavit příšerám z dávných věků. Tuhle povídku mám moc rád, z mých „historických“ možná dokonce nejradši, neboť se mi v ní snad nejlépe povedlo vystihnout atmosféru povídek R.E. Howarda, ovšem zas tolik lidí ji bohužel neocenilo, obávám se... Nicméně, povídka přece jen skončila čtvrtá v soutěži Cena Karla Čapka 2005, a následně vyšla ve sborníku Mlok 2005 (a pak ještě jednou v časopise Pevnost 10/2009). Také tato povídka měla být úvodem větší série; v tomto případě mám dokonce rozepsaný druhý díl, ale kdoví, zda se někdy dostanu k tomu, abych ho dokončil...
- Vráska světa (2004) - 5. století, stěhování národů: na světě jsou ukrytá místa, kde přebývá zlo, a taková místa je opravdu lepší nechat být... Krátká (a nepříliš zdařilá) povídka, kterou jsem napsal pro časopis Pevnost. Vyšla v čísle 7/2007.
Ostatní fantasy povídky
Převážně opravdu hodně staré texty, které jsem napsal, když mi ještě bylo náct. Leckdy jsou hodně jednoduché a naivní, ale i tak se jim podařilo proniknout do soutěžních sborníků a časopisů...
- Noc v Giduru (1998) - moje úplně, úplně první dopsaná povídka - ach ta nostalgie! Příběh o tom, že si k sobě i odvěcí nepřátelé mohou najít cestu... Vyšel v časopise Dech draka 5/1998.
- Tajemství Minarijské pouště (1998) - je snadné podlehnout svodům bohatství... ale následky mohou být hrozivé. Povídka vyhrála literární soutěž o O cenu barda Marigolda a začátkem roku 2002 vyšla v antologii Černá vdova.
- Rytířská encyklopedie (1998) - Napůl humorný příběh o tom, co se stane, řídí-li se rytíř během své výpravy na draka až příliš poučkami z encyklopedie. Povídka skončila na 7. místě v literární souteží O železnou rukavici lorda Trollslayera 1999 a vyšla v antologii Drakobijci 1.
- Poslední (1998) - Krátký příběh o jedinci, pronásledovaném hordou nepřátel... Povídka skončila na 9. místě v literární souteží O železnou rukavici lorda Trollslayera 1999 a o něco později vyšla v časopise Dech draka 6/1999.
- Přejete si, můj pane? (1999) - Smutný příběh plný té nejčernější magie. Vyšel v časopise Dech draka 2/1999.
- Na břehu jezera (2000) - Příběh vícekrát přepisovaný (čímž se nejednou měnil celý jeho smysl i vyznění), který ve své finální podobě skončil na stránkách časopisu Dech draka 6/2001.
- Tělo bestie (2000) - Mladý čaroděj se nerozvážně postaví na stranu zla, aby nakonec zůstal uvězněn v těle strašlivé příšery... Ale nebojte se - neprozradil jsem pointu, tím to vážně nekončí :-) Příběh měl potenciál, který jsem z něho ale bohužel nedokázal beze zbytku vytěžit... Nicméně, nakonec byl 10. v literární souteží O železnou rukavici lorda Trollslayera 2002 a vyšel v antologii Drakobijci 4.
Existuje ještě několik mých dalších (pět? deset?) dokončených povídek, které mi dodnes leží v šuplíku / na disku. Některé neuspěly v různých literárních soutěžích, jiné jsem pro jistotu ani nikam neposílal. Jejich zvěřejnění neplánuji, stejně se převážně jedná jen o takové nepovedené pokusy... Co se nedopsaných příběhů týče, tak těch mám ještě alespoň dvakrát tolik, a to v různých fázích (ne)dokončenosti.